historie serigrafie

jak to vzniklo

Kdy člověk poprvé použil šablonu (principu, na kterém je založen průtisk, a tedy i sítotisk a serigrafie) k opakovanému zhotovení nějakého obrazového motivu? Byl to už jeskynní člověk v době mladšího paleolitu (prof. Francis Carr, School of Printing, Londýn). Klaus W. Gerhard v knize Dějiny tiskových technik uvedl: V Západní Číně kolem roku 868 bylo prokazatelně použito šablon k nástěnným dekoracím a k mnohonásobnému zobrazení Buddhy v „Jeskyni tisíce Buddhů“. Jiní badatelé datují tento nález kolem roku 500. Používání šablon k dekorování se objevuje na Dálném východě, na japonských paravánech i na peruánských textiliích. Jsou známy papírové nebo plechové šablony, podle nichž se učilo psát. Pozadí mnoha gotických obrazů bylo zdobeno pomocí šablon. Gotický nábytek byl zdoben pomocí šablon. Všechny tyto šablony lze zařadit do skupiny „otevřených šablon“, kdy je barva protlačována vhodným nástrojem (tamponem, válečkem, štětcem nebo i tříčem) uměle vytvořeným otvorem nebo skupinou otvorů, které představují nějaký grafický záměr, nebo „uzavřených šablon“, kdy je kolem neprůchodného místa nanášena barva.

V Japonsku se již od 8. století používá k dekorování oděvů a kožených součástí zbroje papírových šablon (katagami). Nejstarší dochované textilie vzorované pomocí katagami pocházejí z 16. století.

Dochované šablony katagami pocházejí ze 17. století. Vyrábějí se ze speciálního papíru (waši) připravovaného z kůry morušovníku, do kterého se vyřezávají, vyvrtávají nebo prorážejí vhodnými nástroji dírky tvořící tiskový motiv.

Protože takto proděravělý papír je velmi křehký, začínají mistři oboru slepovat jednotlivé archy na sebe tak, že se vlákna papíru navzájem kříží. Mistři řezači dokázali na 1 cm2 vytvořit až 266 otvorů.

Šablony typu „itoire“ se začínají objevovat v první polovině 17. století. Pokud se do papíru začínají vyřezávat i drobné tvary, dochází k tak značnému zeslabení, že taková šablona už není pro praktické použití vhodná a je potřeba ji zpevnit. Šablona se vyřezává do dvou listů papíru, které jsou slepeny až na hranici pevnosti (tsuri).

Potom se listy papíru od sebe oddělí a nalepí se na síť napnutou na dřevěném rámu. Po zaschnutí lepidla se šablona z rámu vyřízne. K výrobě zpevňující sítě se používá lidských vlasů nebo hedvábí a síť je napnuta rovnoběžně s jednou stranou rámu nebo diagonálně. Ten, kdo poprvé vyrobil šablonu „itoire“, vyrobil první sítotiskovou šablonu tak, jak ji v principu známe dnes.

V roce 1868 vypukla v Japonsku, které se do té doby uzavíralo jakýmkoliv kontaktům s Evropu a Amerikou, buržoazní revoluce. Nový císař zahájil éru osvícení. Mladá japonská buržoazie navazuje kontakty s Evropou a Amerikou, a tak se také dostávají na svět techniky výroby šablon. Dalším podnětem k rozvoji sítotisku byla výroba „mlynářských plátýnek“. Curyšsky hedvábník Henry Bodmer vyrobil v roce 1833 první „hedvábné mlynářské plátýnko“. Tak vzniká základ švýcarského textilního průmyslu, na kterém dodnes převážně stojí výroba sítotiskových tkanin. V roce 1907 si Samuel Simon z Manchesteru dal patentovat „zdokonalení, týkající se sítotiskových šablon a práce s nimi“. Šlo o protlačování barvy pomocí plstěných válečků textilní sítovinou, opatřenou obrazotvornou vrstvou, vykrývanou lakem. Jako potiskovaný materiál byl uváděn vedle textilu také papír. Tím odlišil katagami od sítotisku. Podobný postup byl v USA použit v letech 1903–1905 k potisku školních vlajek tiskařem Francisem Willetem. V knize Edmunda Knechta a Jamese Best Fothergilla The Principles and Practice of Textile Printing, Londýn 1912, je popisována náhrada japonských šablon šablonami vyrobenými lakem na mlynářském hedvábí napnutém na pravoúhlých dřevěných rámech. V roce 1914 vynalezl John Pilsworth tisk několika barvami z jednoho síta. Tento postup si Edward A. Owen dal v prosinci 1915 patentovat v USA a v roce 1918 i v Anglii.

V roce 1925 přihlásil James Floockhart vynález automatického sítotiskového stroje. V té době ještě žádná firma na světě nebyla schopna vyrobit dostatečně rychle schnoucí barvy, které by vyhovovaly strojnímu tisku. Hermann Pröll v Norimberku v roce 1927 vyrábí sítotiskové barvy, které používají především písmomalíři pro šablonový tisk. Luis D´Autremont, sítotiskař z Daytonu v Ohiu, v roce 1929 vynalezl první šablonový film „NUFILM“. Joe Ulano také v USA v roce 1930 vyvinul první vyřezávací film „PROFILM“. V roce 1930 nabízí německá firma Gruthof sítotiskový „rychlolis“ s kapacitou 1600–1800 tisků za hodinu s automatickým nakládáním a vykládáním. Jan Kroj, pracující v reklamním oddělení firmy Baťa, dostal v roce 1939 za úkol vypracovat technologický postup pro sítový tisk. 15. září 1940 předvedl před zástupci firmy tisk z vyřezávaných šablon na mlynářském hedvábí a tisk z šablon zhotovených fotocestou na fosfor-bronzové sítovině. To byl prakticky začátek sítotisku v Čechách. Před druhou světovou válkou šířili sítotisk především písmomalíři, kteří si tak usnadňovali svoji práci. Idea tisknout plošné spoje sítotiskem se datuje kolem roku 1936. V USA ještě před válkou a v Evropě v padesátých letech se sítotisk začíná prosazovat i do různých průmyslových odvětví, která si v současné době bez něj nedokážeme vůbec představit. Koncem války byl sítotisk znovu dovezen do Evropy spojeneckými armádami, především americkou, která používala pojízdné polní tiskárny, a po válce byly obnovovány předválečné základy a navrátilci z USA, kteří se tam naučili tisknout, pomohli rozvoji této tiskové techniky do dnešní podoby.