serigrafie – jak se dělá

„Serigrafie je technikou průtisku vytvořený originální grafický list“.

Aby bylo možno tisk provedený sítotiskem označit a podepsat jako originální serigrafii je nutno dodržet několik zásad.

1) tisková forma by měla být vytvořena ručně výtvarníkem přímo na sítu nebo ručně vyřezaná do specielního materiálu (nepřímá šablona) nebo by ručně měly být připraveny kopírovací podklady pro fotomechanické zhotovení tiskové formy. Pro vytvoření kopírovacích podkladů by se neměly používat fotoreprodukční procesy nebo výstupy z DTP studií. Oskenuji-li si nějaký obrázek ručně namalovaný, vysvítím filmy a vytisknu, tak se jedná o reprodukci a ne o originální grafický list. Rozdíl je zde stejný jako mezi litografií a ofsetem.

2) tiskový náklad je omezen na 200 kusů. Toto omezení není dáno, jako například u „suché jehly“ technickými možnostmi tiskové formy, ale dohodou.

3) tisknout by se mělo na stroji s ručním nakládáním, tedy na ručním stole, poloautomatu nebo třičtvrtěautomatu.

Možností jak vytvořit tiskovou formu pro tisk serigrafie jsou nepřeberná množství, která lze mezi sebou navzájem kombinovat. Základní dělení je na přímou práci na sítu a na práci na zhotovení tiskové předlohy mimo síto.

Princip spočívá v tom, že je nutno jakýmkoliv postupem způsobit na sítovině místa, která barvu propouštějí a místa, která barvu nepropouštějí. Důležité je aby použitá tisková barva a médium, které uzavírá otevřená oka v sítovině se navzájem nerozpouštěly. Použijeme-li k tisku ředidlové barvy musíme k vykrytí použít látku, která se v ředidlech v barvě obsažených nerozpustí (PVA retušovací roztoky nebo studený klih s glycerínem jako změkčovadlem). Při tisku vodou ředitelnými barvami je nutno uzavírat oka v sítovině například nitrocelulózovou barvou nebo lakem nebo kopírovací emulzí a tu následně vytvrdit.

Touto velice jednoduchou technikou je možno připravovat tiskové šablony pro jednobarevný i více barevný tisk na jednom sítu nebo i na více sítech. Výhodou použití jednoho síta je to, že nevznikají problémy se soutiskem. Kresbu provádíme nejlépe štětcem na tiskovou (v tom případě musíme kreslit zrcadlově převráceně) nebo na tříčovou stranu tiskové formy roztokem, který není rozpustný v používané barvě. Místa na která naneseme roztok tisknout nebudou. Kresba je prováděna negativně.
Začneme nejsvětlejší barvou – zakryjeme místa, kde má zůstat čistý papír. Po vytištění požadovaného nákladu první barvy zakrýváme další místa na tiskové formě. Při tisku dalších barev zůstanou viditelná místa, která byla zakryta. Takto lze postupovat až do doby, než téměř celou plochu na sítu uzavřeme vykrývacím roztokem.

Tato technika je opakem vykrývané šablony. Na sítovině si připravíme (rezervujeme – serigrafická rezerváž) místa, která barvu propouštět budou. Kresbu provádíme pozitivně na tiskové (v tom případě musíme kreslit zrcadlově převráceně) nebo na tříčové (kresbu nemusíme převracet) straně síta libovolným mastným prostředkem:
–  štětcem: je vhodné použít litografickou tuš nebo v terpentýnu rozpuštěný vosk, kterým provedeme zamýšlenou kresbu, roztok vosku je možno na sítovinu i stříkat.

-  litografickou křídou: případně i svíčkou nebo voskovými pastelkami – pod síto si můžeme podložit libovolný strukturovaný materiál (hrubý smirkový papír, dřevo s vystouplými léty, různé hrubé tkaniny, a tak získat zajímavé efekty.
Když je kresba hotová ovrstvovacím korýtkem uzavřeme celou tiskovou plochu ve vodě rozpustným vykrývacím roztokem (nejlépe je použít sítotiskové retušovací emulze nebo kopírovací emulze, ale pro malé náklady lze použít i arabskou gumu nebo studený klih). Místa na kterých se kreslilo jsou mastná a proto nepřijmou vykrývací roztok. Po usušení vymyjeme terpentýnem vosk a tím v sítovině otevřeme oka pro průchod barvy.
Tiskové formy pro další barvy připravíme stejným způsobem na dalších sítech nebo můžeme pokračovat na stejné šabloně vykrývací technikou.

- černě na ovrstvené síto: sítovinu napnutou na rámu ovrstvíme kopírovací emulzí a po usušení provádíme kresbu na tříčovou stranu tiskové formy litografickou křídou (je možno opět využít pro rozložení kresby do malých bodů podložení nějakým strukturovaným materiálem) nebo litografickou tuší. Po dokončení kresby provedeme osvit z tříčové strany. Pokreslená místa se při vyvolání šablony otevřou a uvolní pro průchod barvy.
- kresba odvrstvovačem: ovrstvené síto vykopírujeme a vyvoláme. Tím získáme zcela uzavřenou šablonu. Na suchou nebo i mokrou tříčovou ale i tiskovou stranu (na tiskové straně musíme kreslit zrcadlově převráceně) provádíme kresbu odvrstvovačem štětcem nebo stříkáním. Hotovou kresbu vystříkáme proudem vody. Odvrstvovač způsobí rozložení a následné uvolnění vykopírované vrstvy.

Princip spočívá v tom, vytvořit předlohu, která v místech jež mají tisknout zamezí průchodu světla při fotomechanickém zhotovení tiskové formy nebo obarví světlo na takovou vlnovou délku (barvu – od oranžové, červené, přes hnědé až k černé), na niž nejsou kopírovací emulze citlivé. Tato neosvícená místa se při vyvolávání šablony otevřou a při tisku barvu propouštějí, osvícená místa se naopak vytvrdí a po vyvolávání zůstanou uzavřena a barvu nepropouštějí.
Způsobů jak vytvořit takovouto předlohu je nepřeberné množství, různé techniky lze mezi sebou libovolně kombinovat. Vše záleží na nápadu a myšlence která má co říci.

Na astralon nebo pauzák lze velice dobře malovat štětcem a astralonovou tuší nebo hustou černou nebo červenou barvou. Hotovou kresbu je možno vyškrabávat a ničit libovolným způsobem a tak docílit výsledného záměru. Je nutné dát si pozor na to, aby kresba byla dostatečně krycí. Při následném fotomechanickém zhotovení tiskové formy nelze vykopírovat polotón. Buď je šablona otevřená a tiskne nebo se při vyvolávání neotevře a potom netiskne.

Velice elegantní technika. Tisková předloha se připravuje na astralonu s použitím všech nástrojů, které se běžně používají při zhotovení tiskové formy pro klasickou rytinu do zinkové desky, (rydla, jehly, skobliny, velice výhodné je použití nástrojů od zubního lékaře). Velkou výhodou je to, že kresbu je možno provádět čitelně nikoli zrcadlově převráceně jako u rytiny. Když je kresba hotova vetře se do astralonu černá (nebo červená) barva, stejným způsobem jako do zinkové desky a předloha pro fotomechanické zhotovení tiskové formy je hotova. Pro každou tiskovou barvu je potřeba připravit samostatnou předlohu. Ale ani toto není 100% pravidlem. Výsledný tisk má charakter rytiny. Při vtírání barvy je potřeba dbát na to, aby zbytky barvy, které ulpí v prohlubních, byly dostatečně kryvé.

Použije-li se ke zhotovení předlohy na astralonu jen jehla, lze tak docílit výsledného vzhledu podobného „suché jehle“. Stejně, jako při rytí do zinkové desky, i při rytí do astralonu, vzniká „grátek“. Při vhodném způsobu vtírání barvy do tiskové předlohy a následném opatrném zhotovení tiskové formy, má výsledný tisk podobný charakter jako klasická „suchá jehla“.

Tato technika je vhodná pro zhotovení grafiky, která má převážně negativní charakter. Základním materiálem je černý film z fotokomory nebo z osvitové jednotky, do kterého se proškrabává libovolným nástrojem kresba. Výhodou této techniky je to, že z fotokomory dostaneme základní materiál, který má správnou denzitu. Místo černého filmu lze použít i vyřezávací maskovací filmy nebo i černý papír.

V polygrafii se při ruční montáži používají tzv. „maskovací filmy". Jedná se polyesterovou podložku na které je tenká červená nebo oranžová vrstva do které lze snadno řezat a potom vyřezaný motiv sloupnout. Velkou výhodou těchto materiálů je průhlednost (při přípravě vícebarevných předloh si je můžeme vrstvit na sebe a stále vidíme to, co jsme už vyřezali dříve). Tato technika je velmi vhodná pro geometrické motivy.
Řežeme ostrým nožem, skalpelem nebo noži od výrobce fólie, které mají otočný hrot, dvojitý nůž na řezání linek nebo specielní držák, který zajistí kolmou polohu nože k řezanému materiálu.

Sprejů nebo americké retuše (v červené nebo černé barvě) lze využít na zhotovení polotónů. Tato technika je vhodná více jako doplňková, na dotvoření efektů než na samostatnou práci.

Lze použít cokoliv co zamezí průchodu světla. Nastřihané nebo nasekané ústřižky černého papíru, řídké tkaniny – organtýn nebo pytlovina, suché listy, provázky…

Materiály pro ručně řezané nepřímé šablony jsou dvojího druhu, podle použitých barev.
Pro vodou ředitelné barvy a pro ředidlové barvy. Šablonový film se skládá z polyesterového nosiče, tenké vrstvy lepidla a materiálu do kterého se řeže. Kresbu vyřežeme do šablonového filmu, místa, která mají tisknout odstraníme a vyřezaný film přeneseme na sítovinu napnutou na rámu. Šablonový film pro ředidlové barvy se přenáší vodou, pro vodou ředitelné barvy nitroředidlem nebo jiným rozpouštědlem doporučeným výrobcem.

Odmaštěnou sítovinu naplníme vodou, vyřezaný film stočíme do ruličky a necháme rozvinout na sítovinu. Přebytečnou vodu odstraníme houbou, rám položíme na sklo a z tříčové strany ukotvíme tahem těrky, která je delší než šířka filmu. Po uschnutí odstraníme polyesterový nosič, provedeme případné retuše a tisková forma je připravena k tisku.

Vyřezaný film položíme na sklo nosičem dolů, přiložíme rám se sítovinou a tamponem opatrně nanášíme rozpouštědlo. Ředidla nesmí být moc, aby nedošlo ke zdeformování hran filmu. Po odpaření ředidla odstraníme polyesterový nosič, provedeme případné retuše a tisková forma je připravena k tisku vodou ředitelnými barvami.

Takto připravené tiskové formy se vyznačují vynikající ostrostí kresby. Šikovný výtvarník dokáže touto technikou připravit i více barevné tisky i když se tato technika hodí více pro tisky jednobarevné.

Žádná jiná technika grafického tisku neumožňuje takové široké možnosti a nedává tak velký prostor grafikovi, který ví co chce.